rok 2013

Světová premiéra „Českých Vigilií“ Antonína Tučapského

Ve svém druhém koncertu věnovaném oslavám 65. výročí svého založení a konaném pod záštitou J. E. Mons. Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého, představil Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy (VUS UK) světovou premiéru devíti malých kantát pro smíšený sbor a varhany letošního jubilanta Antonína Tučapského (nar. 27. března 1928 v Opatovicích u Vyškova) České Vigilie. Jednotlivé části cyklu, jejichž durata se pohybuje mezi 3 – 6 minutami, vznikaly postupně v posledních letech minulého století a byly určeny původně k provádění při bohoslužbách v předvečer náboženských svátků českých světců – Svatých Cyrila a Metoděje, Svaté Ludmily, Svatého Václava, Svatého Vojtěcha, Svatého Prokopa, Svaté Anežky, Svaté Zdislavy, Svatého Jana Nepomuckého a Svatého Jana Sarkandera. Textovou předlohou byly Antonínu Tučapskému až na část Svatý Václav, v níž použil báseň Josefa Václava Sládka, volné verše známého romanopisce, básníka, povídkáře a divadelního kritika Karla Schulze (1899 – 1943). Nejen obsah jeho básní, ale i styl jeho řeči a samozřejmě i původní provozní zaměření kantát neumožnilo skladateli vytvořit cyklus, který by nabídl výraznější kontrast jednotlivých částí, jejichž nálada osciluje v podobných tempech mezi slavnostní monumentalitou a meditativní prostotou. Cyklus, který autor zarámoval varhanním úvodem a sborovým závěrem na text „Dona nobis pacem“, rozhodl proto nápaditý dirigent Jakub Zicha se souhlasem autora proložit mluveným slovem, jakýmsi duchovním zamyšlením, které by přiblížilo rozdílné osudy jednotlivých světců a vyzdvihlo jejich význam a odkaz. Tohoto úkolu se úspěšně ujal Mons. Jiří Paďour OFMCap.

         Akustika překrásného prostoru skvostu pražské chrámové architektury Baziliky sv. Jakuba dala za strhujícího varhanního doprovodu Jana Kalfuse vyniknout všem mimořádným přednostem současného složení VUS UK: kompaktní, vyrovnaný zvuk schopný vyjádřit lesk oslavnosti i niterného rozjímání (zvláštní pochvalu zaslouží v tomto kontextu především vynikající sopránová sekce), vzorná deklamace, mimořádný cit pro národní melodiku i harmonii zakódovanou, jak je pro autora charakteristické, v každé hudební frázi, precizní intonace, správná dynamická hierarchie hlasů v převážně izorytmických homofonně vedených sekcích ženských a mužských hlasů i celého sboru, promyšlená práce s bohatou, v daném akustickém prostoru správně vyváženou dynamickou škálou zvuku, působivý výraz a schopnost navázat kontakt s posluchači i při postavení sboru za posluchači u varhan. Skutečně mimořádný umělecký zážitek oceněný zaslouženým potleskem zaplněné baziliky. Z koncertu byl pořízen zvukový záznam, takže věřím, že se s tímto významným uměleckým počinem budou moci jeho prostřednictvím seznámit i další zainteresovaní posluchači.

         Škoda jen, že se světové premiéry svých Českých Vigilií nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit autor. Nepředpokládám, že bychom se z výše zmíněných důvodů s jejich souborným provedením setkávali příliš často. V koncertních programech se bude objevovat spíše různý výběr jednotlivých částí. Jejich kompozice, která je zaslouženým holdem českým světcům, i světová premiéra kompletního cyklu jsou však významnou domácí uměleckou událostí, krásným dárkem VUS UK k 85. narozeninám autora i k oslavě svého sborového jubilea.

                                                                             Jiří Kolář

Nové profilové album Pražského filharmonického sboru

RADIOSERVIS CRO615–2

Pražský filharmonický sbor

Leonard Bernstein: Chichesterské žalmy, Zoltán Kodály: Missa brevis, Leoš Janáček: Otčenáš – Lukáš Vasilek – dirigent, Tomáš Fanta – chlapecké sólo, Jaroslav Březina – tenor, Ivana Pokorná – harfa, Jan Horváth – bicí, Aleš Bárta – varhany. Nahráno v Praze ve Dvořákově síni Rudolfina 1.– 22. prosince 2011 a 2.– 25. února 2012, vydáno v roce 2012, hudební režie Milan Puklický, Jiří Gemrot, zvukový mistr Tomáš Zikmund, natáčecí technik Josef Trávníček. Celkový čas: 64:13

Nestává se příliš často, aby změny na postu hlavních uměleckých šéfů profesionálních orchestrálních nebo sborových těles, ať již našich nebo zahraničních, přinášely mnoho novinek do jejich dramaturgické koncepce. Bývá tomu zvláště u profesionálních sborů spíše naopak. Jejich dramaturgii diktuje totiž obvykle spolupráce se spřátelenými symfonickými orchestry na přípravě a interpretaci velkých kantátových a oratorních projektů, na nichž se podle názoru většiny sbormistrů může jejich těleso více ukázat, více proslavit. Není to však podle mého názoru pravda. Vokální sborová hudba má svá ničím nenahraditelná specifika, zvuková i výrazová, vyplývající z křehkého spojení hudby a obsahově mnohoznačné krásy slova. Spojení obou těchto fenoménů sice povyšuje interpretaci vokálně instrumentální hudby na novou, výrazově působivější kvalitu, zbavuje však často její vokální součást možnosti uplatnit kompletní hudebně výrazovou paletu sborového projevu, všechny nuance půvabu a síly společně zpívaného slova.

         Takový potenciál rozhodně Pražský filharmonický sbor (PSF) má a byla by jistě velká škoda, kdyby těchto ambicí nevyužil. Poznal to brzy mladý hlavní sbormistr našeho proslulého sborového tělesa Lukáš Vasilek a vtiskl mu po pěti letech v jeho čele nejen své náročné interpretační představy, ale i novou, pestřejší dramaturgickou koncepci. Pro koncertní sezónu 2012–13 připravil již druhou vlastní řadu sborových koncertů, které dříve v pražské hudební nabídce chyběly. Na třech koncertech ve třech různých sálech (první se uskutečnil již 30. 11. 2012 v Kostele sv. Šimona a Judy) zazněly nebo teprve zazní v jeho provedení zajímavé a nepříliš často slýchané tituly české i světové hudby, sborové skladby a cappella a sborová díla s komorním instrumentálním doprovodem z nejrůznějších hudebních období (jako např. Zpěv duchů nad vodami Franze Schuberta, Requiem Gabriela Faurého, Moravské balady     Vítězslava Nováka, Balada o malém Musgravovi Benjamina Brittena aj.). Svou lásku k operní hudbě a zkušenosti 2. sbormistra operního sboru Národního divadla v Praze realizuje Lukáš Vasilek s PFS především v rámci svých mezinárodních aktivit. Tak se sbor vrátil k operní novince německého skladatele Detleva Glanerta (n.1960), sci–fi opeře na motivy vědecko–fantastického románu polského spisovatele Stanislawa Lema Solaris a po nedávné světové premiéře na Bergenzském festivalu ji v květnu 2013 uvede v německé premiéře v Komorní opeře v Berlíně. K významným mezinárodním projektům PFS je třeba přičíst i koncertní provedení a nahrávku málo známé rané opery Richarda Wagnera Das Liebesverbot (Zákaz lásky) s mnichovským rozhlasovým orchestrem a dirigentem  Ulfem Schirmerem (záznam je dostupný na webových stránkách Bavorského rozhlasu) a spoluúčinkování PFS v zahraničních inscenacích dalších operních titulů. Stranou nezůstává samozřejmě ani spolupráce sboru s významnými tuzemskými orchestry, mj. s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Hradec Králové nebo Janáčkovou filharmonií Ostrava. Vedle často uváděných skladeb se podílí také např. na přípravě méně známé Stabat Mater  Karola Szymanowského nebo kantátě Sergeje Prokofjeva Alexandr Něvský.

         Ve výčtu aktuálních aktivit PFS nemohu nezmínit iniciativu, která mne mimořádně zaujala – pokus o vytvoření Akademie sborového zpěvu, určené studentům zpěvu na středních a vysokých školách. Měla by jim formou individuálních lekcí a praktických cvičení poskytnout možnost aktivně se seznámit se stěžejním sborovým repertoárem, prací se sborovými party a poskytnout jim příležitost zpěvu a veřejného koncertního vystupování společně s profesionály.

         Tolik poněkud delší úvod k recenzi nového profilového alba PFS, ale chtěl jsem tak alespoň trochu přiblížit atmosféru, v níž jeho nahrávka v prosinci roku 2011 a v únoru roku 2012 v režii Milana Puklického a Jiřího Gemrota ve spolupráci se zvukovým mistrem Tomášem Zikmundem vznikla. Jde bezesporu o výrazný umělecký počin, kterým se PFS prezentuje opět jako jedno z předních světových sborových těles. Vysoké hodnocení získala nahrávka v časopisu Harmonie, který album doporučuje jako jeden ze svých tipů. Pochvalně se o něm zmínil i hudební kritik Luboš Stehlík v rozhlasovém pořadu Rondo na stanici Vltava v uplynulém roce.

         Dramaturgii snímku tvoří tři výrazná, přitom však koncertně méně frekventovaná díla předních autorů 20. století, vzájemně propojená svým duchovním obsahem – Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina (1918 – 1990) pro sóla, smíšený sbor, harfu, bicí a varhany (1962), Missa brevis Zoltána Kodálye (1882 – 1967) pro sóla, smíšený sbor a varhany (1942–44) a Otčenáš Leoše Janáčka (1854 – 1928) pro tenor, smíšený sbor, harfu a varhany (1901). I v jejich duchovní příbuznosti naleznou však posluchači atraktivní charakteristické kompoziční kontrasty související s dobou a účelem vzniku těchto děl a neodmyslitelným národním cítěním autorů. Nebývá to někdy třeba, ale tentokrát vřele doporučuji přečíst si před poslechem jednotlivých skladeb v bookletu zasvěcené, teoreticky všestranně fundované průvodní poznámky muzikologa Mgr. Martina Rudovského. Rozhodně přispějí k správnému pochopení těchto děl a usnadní jejich vnímání. Text bookletu, v němž kromě zmíněných poznámek k jednotlivým skladbám nalezneme také charakteristiku PFS a sbormistra Lukáše Vasilka, obsahuje rovněž texty všech skladeb a je uveden i v anglické mutaci.

         Přestože je nové profilové album PFS výsledkem společného uměleckého úsilí všech zúčastněných interpretů, je samozřejmě především vizitkou sboru a jeho sbormistra. Dovolte mi proto zhodnotit nejprve jejich výkon. Prvá dvě díla, tvořící největší část tohoto alba, jsem měl příležitost slyšet živě již na koncertě v pražském Rudolfinu v listopadu 2011. Studiová nahrávka v tomtéž ideálním akustickém prostoru Dvořákovy síně sice ochuzuje posluchače o rozměr skladby, vyplývající z jejího pohybového tlumočení dirigentem, dává však  ještě zřetelněji vyniknout všem interpretačním kvalitám PFS. Jeho zvuk je mladý, v jednotlivých hlasových skupinách dokonale jednotný, v celku správně vyvážený a barevně kontrastní. Z hlediska pěvecké techniky nemá sbor žádné nedostatky nebo problémy, což příznivě ovlivňuje jeho intonační suverenitu (až na některé sopránové výšky na vrcholech frází a vzestupných melodických skocích v silnější dynamice, kterým někdy chybí přesvědčivější intonační špička). Zvláště bych chtěl vyzdvihnout intonačně dokonalé pěvecké partie  v oktávách jeho mužské a ženské sekce. Stejně suverénní je sbor i z hlediska rytmické preciznosti a pregnantnosti (např. výborně cítěný hravý brilantní moderní bernsteinovský rytmus v 2. části jeho žalmů) a právě tak obdivuhodný je i ve výstavbě nádherných kantilénových ploch. Mimořádnou pochvalu zaslouží i promyšlená práce s dynamikou, ať již jde o výstavbu jednotlivých hudebních frází, částí cyklu nebo děl jako celku. Její využití není nikdy samoúčelné, nýbrž zůstává v celém bohatství její škály od úchvatných pianissim až k plným, dramaticky silným vrcholům vždy logické, smysluplné, pravdivé. Mistrovskou pečeť nese i správná dynamická hierarchie jednotlivých hlasových skupin v homofonním vícehlase, právě tak jako v plasticky vedené charakteristické kodályovské polyfonii. Třem světům duchovní hudby 20. století dokázal Lukáš Vasilek se svými pěvci vdechnout spolu s jejich krásou a kontrastními nuancemi místa a doby jejich vzniku i společnou sílu jejich myšlenky – naději míru a smíru.

         Při hodnocení nového profilového alba PFS nelze opomenout ani vynikající výkony spoluúčinkujících sólistů – půvabné chlapecké sólo v 2. části Bernsteinových Chichesterských žalmů (Tobiáš Fanta), přesvědčivé zvládnutí náročného tenorového partu v Janáčkově Otčenáši (sólista opery Národního divadla v Praze Jaroslav Březina), bezchybné, inspirativní výkony instrumentalistů (Ivana Pokorná, harfa; Aleš Bárta, varhany; Jan Horváth, bicí). Pochvalu si zaslouží i všichni sólisté PFS osvědčující mimořádné kvality jeho pěveckého kádru. Již po prvním poslechu Kodályova díla Missa brevis nezapomene jistě nikdo na nebeský zvuk „andělského“ sopránového tria z jeho Kyrie, Gloria a Agnus Dei (Lenka Bartošíková, Jana Dvořáková, Andrea Soukupová). Z dalších se v sólových partech Kodályovy mše představili úspěšně ještě Grazyna Biernot, soprán, Jana Dvořáková, alt, Michal Fořt a Bronislaw Palowski, tenor a Martin Vacula, bas.

         Věřím, že si nahrávky nového profilového alba PFS najdou brzy cestu ke svým posluchačům nejen u nás, ale i v zahraničí a že nám náš vynikající sborový reprezentant připraví brzy další lahůdky ze své hudební kuchyně.

                                                                                          Jiří Kolář

Nebojte se klasiky! Hudební škola na CD

Předmět Hudební výchova, dotovaný v učebních plánech našich základních škol 1 vyučovací hodinou, tj. 45 skutečnými minutami týdně, nemá v nerovném boji s hudbou, kterou chrlí naše média prakticky 24 hodin denně, žádnou šanci. Seznámit s celým spektrem hudby, jehož schopnost vnímání by měla patřit k základní vybavenosti každého vzdělaného člověka, nedokáže většinou ani odborně fundovaný, profesně zapálený učitel. Škola tak nemůže v dostatečné míře ovlivnit vytvoření potřebného uměleckého vkusu současné mládeže, což se odráží nejen v upadajícím obecném zájmu o artificiální hudbu, ale možná již i v určitém stupni hudební ignorance značné části naší populace. Přesvědčuje nás o tom např. společný „zpěv“ české národní hymny při různých slavnostních příležitostech, nebo naprostá bezradnost účastníků vědomostních soutěží při odpovědích na nejjednodušší otázky z oblasti hudby. Hudební výchova podobně jako další umělecko–výchovné předměty ztrácí na všeobecně vzdělávacích školách postupně svůj význam, což se projevuje v našem životě na každém kroku v nedostatečné kultuře chování a jednání řady našich občanů. Ani se nechce věřit, že se kdysi na školách zpívalo i vícehlasně a že znalost notopisu a zpěv podle not patřily spolu se základní orientací v dějinách hudby k normálním didaktickým složkám tohoto předmětu. Jsem zvědav, jak by dopadlo dnes oblíbené testování hudebněvýchovných znalostí  a dovedností v 5. a 9. ročnících základních škol. Ale to nikoho nezajímá. Komplexnější a systematičtější hudební výchova se děje naštěstí ještě v základních uměleckých školách, ta však již není zadarmo a zahrnuje jen malé procento naší populace. Snížení významu této disciplíny se odráží negativně i ve vzniku a edici nové hudebněvýchovné literatury a didaktických pomůcek. V tomto směru jsme na tom bohužel mnohem hůře než ve většině sousedních států. Proto je třeba uvítat každý  vydavatelský počin, který by pomohl alespoň částečně tuto nepříznivou situaci řešit.

         V podobě dvou kompletů po čtyřech CD s názvem Nebojte se klasiky! Hudební škola na CD (2012) se o to pokouší Radioservis, a. s. Českého rozhlasu Praha. Svět artificiální hudby, reprezentovaný hudebními portréty čtyř domácích (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů) a čtyř světových skladatelských osobností (Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven a Petr Iljič Čajkovskij), otevírají „žákům, učitelům a zvídavým rodičům“ v režii Vladimíra Gromova herci Vanda Hybnerová a Saša Rašilov. Nejvýznamnější a jistě i nejobtížnější úloha při vzniku této zvukové publikace připadla scenáristce Kláře Boudalové a dramaturgu Petru Kadlecovi. Bylo třeba velmi dobře uvážit, koho by měla vybraná hudba a způsob její interpretace v prvé řadě oslovit, kdo další a při jakých příležitostech by mohl těchto kompletů využít a publikace byla i komerčně zajímavější, které skladby jsou pro vybraného skladatele dostatečně reprezentativní, posluchačsky atraktivní, ale zároveň i adekvátní současným zkušenostem posluchače. Dovedu si představit, že při promýšlení těchto hledisek se pohybovali autoři jistě na tenkém ledě.

         Každý zkušený hudební pedagog by  jistě dovedl prezentovat i jiný výběr skladeb uvedených autorů, ale podle mého názoru je volba ukázek dostatečně pestrá, zahrnuje prakticky všechny druhy skladatelské tvorby a hudebních forem v přibližně stejné posluchačské náročnosti a vhodně ilustruje i životní osudy skladatelů:

1. komplet – čeští skladatelé

1. Bedřich Smetana – Medvěd (České tance); Znám jednu dívku, duet Jeníka a Kecala z 2. dějství opery Prodaná nevěsta; Šárka a Vltava (Má vlast);

2. Antonín Dvořák – Serenáda E dur pro smyčcové nástroje (5. věta Finale. Allegro vivace); Slovanský tanec č. 8;  Měsíčku na nebi hlubokém, árie Rusalky z 1. dějství opery Rusalka; Symfonie č. 9, e moll „Z Nového světa“ (4. věta Allegro noc fuoco); Smyčcový kvartet č. 12, F dur „Americký“ (4. věta Finale. Allegro man on troppo);

3. Leoš Janáček – Pilky (Lašské tance); Sinfonietta (1. věta Allegretto); Lístek odvanutý (Po zarostlém chodníčku); Suita pro smyčcový orchestr (4. věta Presto); Suita z opery Příhody Lišky Bystroušky (1. část); Taras Bulba (Smrt Andrijova);

4. Bohuslav Martinů – Serenáda č. 4 (Divertimento, 3. část Allegretto); Aj, stupaj, můj koníčku na most (České madrigaly); O kocourovi v botách z baletu Špalíček; Charleston ze Suity z baletu Kuchyňská revue; Otvírání studánek (výběr).

2. komplet – světoví skladatelé

5. Johann Sebastian Bach – Tříhlasé sinfonie F dur;  Air ze Suity č. 3, D dur; Braniborský koncert č. 2, F dur (3. věta Allegro assai); Úvodní sbor z Magnificat D dur; Badinerie ze Suity h moll; Ave Maria v úpravě pro soprán a orchestr;

6. Wolfgang Amadeus Mozart – „Malá noční hudba“ (1. věta Allegro); Variace na píseň Ah, vous dirai–je maman; Árie Dona Giovanniho z 1. dějství opery Don Giovanni; Jízda na saních (Německé tance); Árie Královny noci z 2. dějství opery Kouzelná flétna; Symfonie č. 40,  g moll (1. věta Molto allegro);

7. Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 6, F dur „Pastorální“ (4. věta Allegro); Bagatella č. 25, a moll „Pro Elišku“; Symfonie č. 5, c moll „Osudová“ (1. věta Allegro con brio); Symfonie č. 3, Es dur „Eroica“ (3. věta Scherzo. Allegro vivace); Symfonie č. 9  s „Ódou na radost“ (4. věta, výběr);

8. Petr Iljič Čajkovskij – Květinový valčík (Suita z baletu Louskáček); Červen (klavírní cyklus Roční doby); Výběr z 3. dějství baletu Šípková Růženka; Koncert pro housle a orchestr D dur (3. věta Finale. Allegro vivacissimo); Scene (Suita z baletu Labutí jezero).

         Ještě obtížnější je ovšem vytvoření scénáře ve formě rozhovoru průvodců hudby s neznámým posluchačem. Jinak by bylo asi třeba hovořit s žákem, jinak s učitelem, jinak se zvídavými rodiči nebo jinými dospělými posluchači. Tento problém se netýká ani tak výběru zajímavých informací ze života skladatelů a okolností vzniku jejich skladeb, jako penza hudebně teoretických znalostí a poslechových zkušeností potřebných k pochopení skladby na základě její „analýzy“. Svou formou se scénář zaměřuje spíše  na posluchače–žáka nebo posluchače z řad méně zkušených dospělých. To však neznamená, že by materiál nemohl využít s doplněním dalších teoretických a analytických informací učitel ve vyučovacím procesu. Pro metodiku poslechu volí scénář nejčastěji postup od základních slovních informací o okolnostech vzniku skladby, jejím charakteru a postavení a významu ve skladatelově díle, k jejímu prvému poslechu doprovázenému analyzujícím komentářem upozorňujícím a vysvětlujícím druh hudby, její formu, použití hudebně výrazových prostředků, charakterizujícím barvu jednotlivých hudebních nástrojů apod. Nenásilně tak uvádí posluchače do základních tajů uvědomělého poslechu hudby. Ukázky z rozsáhlejších děl nebo hudebních cyklů zařazuje nápaditě do potřebných dějových, formálních a jiných zajímavých souvislostí. Každou poslechovou jednotku uzavírá pak možnost třeba i vícekrát opakovaného, ničím nerušeného poslechu celé skladby, umožňujícího ověřit si vše, co se posluchač v prvé analyzující části ukázky dověděl.

         Ve srovnání s návrhem metodického postupu při výkladu hudební skladby používaným ve školní hudební výchově postrádá tento postup z pochopitelných důvodů prvý samostatný, více méně intuitivní poslech skladby s případnými poslechovými úkoly nebo návody. Ale i tuto možnost uspořádání každého CD se samostatnými stopami vybraných poslechových skladeb nabízí.

         Je si však třeba uvědomit, že komplety Nebojte se klasiky! by měly plnit především popularizační, motivační úlohu a to se jim podle mého názoru může úspěšně dařit. Šťastná byla i volba obou moderátorů, herců Vandy Hybnerové a Saši Rašilova, jejichž laskavé hlasy se v poutavých vyprávěních o životě slavných skladatelů i dalších vtipných, přiléhavých  komentářích výborně doplňují. V přebalu každého CD najdou posluchači nejen podrobný strukturovaný životopis skladatele, ale i náměty na výlety do míst, která jsou s jeho životem spojená. Hudební ukázky jsou zřejmě převzaty z archivu Českého rozhlasu. Domnívám se však, že jména interpretů neměla zůstat anonymní, i když jejich prezentace není samozřejmě hlavním cílem publikace. Do textu komentářů by se však byla jistě dala zařadit. Oba komplety (CR0702–2; CR0703–2) s jednotným vkusným designem Aleny Nievaldové nabízejí po 4 hodinách 26 minutách hudby a vyprávění. Informace o možnosti jejich zakoupení je možno získat na adrese Radioservis, a. s., Olšanská 5, 130 00 Praha 3, nebo na www.radioservis–as.cz, případně www.nebojteseklasiky.cz. Doporučená cena každého kompletu je 699,– Kč.

                                                                                    Jiří Kolář