sborový zpěv

Úvod>Recenze, články, studie>recenze 2014

rok 2014

Anketa „cantorů“ k 100. číslu časopisu Cantus

Těmi „cantory“ míníme osobnosti, bez nichž by se časopis nedopracoval tohoto jubilejního čísla. Byli jsme zvědavi, jak osobně hodnotí léta, kdy Cantus vytvářeli.

prof. PaedDr. Jiří Kolář

1) Jak vzpomínáte na založení časopisu Cantus před 25 lety (v jaké atmosféře vznikal, jaké osobnosti vytvářely jeho koncepci)?

K předávání informací mezi vedením UČPS a československou sborovou základnou docházelo do roku 1989 prostřednictvím občasných věstníků. Krátce po sametové revoluci se však v květnu 1990 objevilo jakési „ověřovací“ nulté číslo časopisu, kterému dal tehdejší velice iniciativní a kreativní tajemník Unie Zdeněk Stárek jméno „Časopis pro sborové umění Cantus“. Jeho vydavatelem byla Unie českých pěveckých sborů a Zdeněk Stárek se stal jeho odpovědným redaktorem. Bylo rozhodnuto, že časopis bude vycházet 4 – 5krát ročně a v jeho redakční práci mu budou pomáhat především Eva Plhoňová a Václav Kumpošt. Já jsem byl k mému velkému překvapení zvolen prvním porevolučním předsedou Hlavního výboru Unie a v říjnu 1990 vyšlo již první oficiální dvojčíslo časopisu, který se stal nutnou a podle mého názoru velice oblíbenou publikací mezi sborovými zpěváky, sbormistry i hudebními skladateli a představuje dodnes jediné periodikum, které je této oblasti hudebního umění u nás speciálně věnováno.

Tvář časopisu se postupně měnila, z informačního bulletinu se stal i příležitostí pro další vzdělávání zpěváků a sbormistrů (rubriky věnované hlasové výchově ve sboru, hudební estetice, problematice duchovní hudby, sborové tvorbě klasiků, sborové interpretaci, objevily se rubriky „Vybrali jsme pro vás“, „Na pomoc dětským sborům“, „Rady začínajícím sbormistrům“, „Co nového ve skladatelských dílnách“, doplňovala jej pravidelná notová příloha aj.) a stal se i platformou pro odborné recenze sborových soutěží, festivalů a významných sborových koncertů.

Počínaje 15. číslem časopisu převzal úlohu šéfredaktora Stanislav Pecháček a podstatně se rozšířila i jeho redakční rada (Stanislava Adamcová, Jan Kasal, Jiří Kolář, Jaroslava Modrochová, Vladislav Souček, Marcela Šlechtová). Časopis poskytl své místo i pro informace SSD AHUV a ARTAMA a získal podporu MK ČR.

V r. 2001 se stal šéfredaktorem časopisu Miloslav Samek a s jeho nástupem se objevila v redakční radě některá nová jména (Miroslav Austera, Libuše Benýšková, Alexandr Gábor, Karel Chutný, Jiří Kolář, Zuzana Kumpoštová, Antonín Kříž, Stanislav Sedláček, Alois Stehlík, František Zumr). Některé významné rubriky získaly své stálé redaktory, což posílilo promyšlenou obsahovou koncepci časopisu.

67. číslo časopisu (roč. 2005/4. č.) se objevilo ve zcela novém kabátě, pozměněném formátu a reprezentativní grafické úpravě. V tiráži jsme mohli nalézt nové redaktory stálých rubrik (Jaroslava Macková, Bohuslav Korejs), redakční radu rozšířili Roman Michálek, Stanislav Pecháček, Ondřej Vágner a Jan Popelka, který se stal i editorem časopisu. Já jsem byl členem redakční rady do konce roku 2007 a kromě úlohy recenzenta jsem se staral především o výběr materiálů pro notovou přílohu časopisu.

V r. 2010 byl zvolen předsedou HV UČPS Michal Spirit a editorem časopisu se stal profesionál Karel Kašák. S jeho nástupem doznala grafická a formální úprava dalších kvalitativních změn. Nemohu samozřejmě srovnávat obsahovou a grafickou úroveň časopisu Cantus s jinými podobnými periodiky v ostatních evropských státech, dostávám jich pravidelně jen několik, ale podle mého názoru patří Cantus přes černobílý tisk v Evropě k těm nejlepším.

2) Na co jste kladl během období, kdy jste časopis vytvářel, největší důraz? Co byste případně dělal jinak?

V určité formě „spojení“ s časopisem jsem byl v podstatě od jeho počátků až do konce uplynulého roku. Ať již jako předseda HV UČPS, člen redakce, její spolupracovník nebo recenzent jsem usiloval vždy o to, aby časopis sloužil svým čtenářům, aby propagoval jejich práci, úspěchy a aby jim radil ve všech možných problémech a úskalích, které nová porevoluční doba přinesla. Časopis byl samozřejmě nejvýznamnější prodlouženou rukou práce HV a jeho předsednictva. Přece ale pouze jen tou rukou. HV řešil a řeší mnoho dalších organizačních a uměleckých problémů, které časopis nedokáže plně nahradit a vyjádřit.

3) Můžete porovnat situaci sborového zpěvu u nás v době založení Cantu a nyní? Jaký měl na její změně časopis podíl?

Neodvažuji se dát v tomto směru zcela relevantní odpověď. Stále věřím, že fenomén sborového zpěvu je nezničitelný. Z porevolučního opojení všeobecnou i kulturní svobodou jsme, myslím, již řádně vystřízlivěli. V prvých letech po roce 1990 jsme řešili především organizační strukturu Unie, hledali a nacházeli nadšené spolupracovníky v oblastech, sborových sekcích. Podařilo se nám přesvědčit MŠ k vydání nařízení, aby na každé všeobecně vzdělávací škole existoval pěvecký sbor. Podstatně se zlepšila komunikace mezi oblastmi Unie a jednotlivými sbory. Osobně jsem navštěvoval pravidelně všechna významné oblastní sborová setkání a festivaly a podařila se i realizace několika celouniových reprezentativních akcí. Domnívám se a rád bych uvěřil, že významný podíl na tomto rozvoji našeho sborového hnutí měl i časopis Cantus.

Za současný stav sborového života nejen u nás nemůže samozřejmě časopis. Velice neuspokojivý je, pokud mohu pozorovat, současný stav dětského sborového zpěvu na ZŠ, jeho světově proslulou pověst zachraňují především „sborové školy“ při ZUŠ nebo některých kulturních zařízeních. Ze sborové mapy prakticky zmizely mužské pěvecké sbory. Tzv. velké sbory disponují většinou maximálními počty okolo 30 zpěváků. Existuje však řada kvalitních komorních sborů a ansámblů, umožňujících zpěvákům více realizovat svou hudební osobnost. Sbory ztratily v převážné míře své „zřizovatele“, finanční podporu a náhodné granty nemohou vyřešit samozřejmě smělejší projekty a cíle. Se změnou koncepce SPgŠ klesla umělecká kvalita naší chlouby – dívčích pěveckých sborů těchto institucí, která inspirovala naše soudobé skladatele vytvoření sborové literatury, kterou nám dodnes závidí celý svět. Díky promyšlené koncepci soutěžních přehlídek smíšených gymnaziálních sborů můžeme však být ve srovnání s většinou Evropy spokojeni s úrovní této naší sborové kategorie.

Škoda, že si nejen naše ministerstva školství a kultury neuvědomují, že sborový zpěv je v současné době téměř jedinou, v každém případě však nejvýznamnější kulturní aktivitou, která v dnešním přetechnizovaném světě ještě spojuje lidi. Umožňuje jim aktivně prožít něco krásného v kolektivu, společně, v mnohanásobné nezapomenutelné a nenahraditelné intenzitě. Věřím myšlence, že svět skončí, až lidé přestanou zpívat. A pevně věřím, že k tomu nemůže dojít!

4) Jaké jste měl při své práci zpětné vazby od sborů. Můžete zmínit některý ohlas, který vás nejvíce potěšil, nejvíce zarmoutil, a který vás inspiroval a posunul Cantus k větší kvalitě?

Ve svých častých kontaktech s pěveckými sbory UČPS všech kategorií se obvykle zabývám především problémy dramaturgie, sborové literatury, sborové interpretace. Věřím však tomu, že když se časopis líbí mně, mohl by se líbit i ostatním čtenářům. Velkou radost mi však udělal již několikátý rozhovor s bývalou frekventantkou dvouletého sbormistrovského kurzu pořádaného HV UČPS, paní sbormistryní Marií Klimešovou z Luhačovic. Nedočkavě čekají se svým manželem (rovněž sbormistrem) na každé nové číslo časopisu, rozhodují, kdo jej bude číst jako první, při náhodném zdržení edice zjišťují, proč časopis ještě nevyšel a zda se něco nepřihodilo, pátrají, jak a kam mají zaslat svůj abonentský poplatek. Milují časopis Cantus a já jim věřím a doufám, že nejsou jediní.

5) Novou stovku Cantus zahajuje s obměněným redakčním týmem – máte pro něj nějakou zásadní radu, vzkaz?

Pořadí mých poznámek nemusí vyjadřovat jejich význam:

– Domnívám se, že redakční rada časopisu a webových stránek UČPS by měla mít společného šéfredaktora, který by rozhodoval o tom, které články svým významem a aktuálností patří do časopisu a které na web.

– Šéfredaktor by měl umět pracovat s textem a vzhledem k závažnosti článků rozsah některých případně krátit. (Týká se např. i tohoto mého příspěvku.)

– Webové stránky je třeba doplňovat a aktualizovat. (Týká se např. Slovníku českých sborových dirigentů nebo katalogu České sbory.) Bude to pracné, ale je to nutné.

– V posledních letech jsem se snažil o znovunavázání kontaktu mezi sbory a sborovými skladateli (např. zavedení tzv. „novinkových“ skladeb v soutěžních programech komorních sborů na FSU Jihlava, programy soutěže Canti veris Praga). Doporučoval bych proto obnovení rubriky „Co nového ve skladatelských dílnách“, obnovení skladatelských soutěží pro dětské sbory, navázání kontaktu s konzervatořemi a akademiemi a hledání nových talentů v oblasti sborové kompozice. Usilovat o provedení jejich děl, jejich publikaci v notové příloze časopisu Cantus. Známých osobností v oblasti sborové kompozice ubývá a nových příliš nepřibývá (učí se ještě studenti těchto ústavů komponovat pro sbory, nebo jim omezenost vokálního sluchu brání příliš v jejich kompozičním rozletu?).

– Zůstat u současné grafické a ediční podoby časopisu a dále zkvalitňovat jeho obsahovou úroveň a koncepci.

Jiří Kolář

CANTI VERIS PRAGA 2014

aneb

Óda na krásu sborového zpěvu

Mezinárodní festival soudobé tvorby s Cenou Zdeňka Lukáše, který za finanční podpory Ministerstva kultury ČR pořádá Music Travel Agency Praha, vstoupil ve dnech 21.– 22. února 2014 již do svého 6. ročníku. Přes svůj poněkud komornější charakter (na jeho pěti dosavadních ročnících se představila dosud padesátka sborů z šesti evropských zemí) si však stále udržuje vysokou uměleckou úroveň, na níž mají zásluhu jak naše domácí pěvecká tělesa všech kategorií, tak špičkoví hosté ze zahraničí. Nejinak tomu bylo i v letošním ročníku, jehož program rozdělila umělecká rada do dvou částí – festivalové a soutěžní.

Zahajovací koncert v Kostele sv. Martina ve zdi 21. února večer nabídl prostor k nesoutěžní prezentaci pěti předním pražským pěveckým sborům. Pestrý a atraktivní program koncertu otevřel Pražský smíšený sbor (Jiří Petrdlík) svou oblíbenou repertoárovou skladbou Z. Lukáše Missa brevis. Trvalý růst své umělecké úrovně osvědčila pod citlivým vedením Jana Zapletala Mužská vokální skupina VOSK. Diplom za jejich účast na festivalu doplnila odborná porota (Ivana Štíbrová, Zdeněk Vimr, Chuhei Iwasaki, Jiří Kolář) ještě zvláštní pochvalou za provedení skladby A. Tučapského Let the Peoples Praise Thee. Ale i další skladby jejich koncertního vystoupení (V. Miškinis, O. Gjeilo, M. Lauridsen) zaujaly svou interpretační propracovaností a působivým výrazem. Co znamená „alikvotní zpěv“ ukázal názorně Alikvotní sbor Spektrum, řízený evropským specialistou na tento druh zpěvu Janem Staňkem. Alikvotní tóny jejich skladeb rozezněly nebeským zvukem prostory zcela zaplněného kostela a jejich vystoupení bylo přijato s velkým nadšením a obdivným ohlasem (pochvala poroty za výtečnou interpretaci skladby Verbum Patris v úpravě J. Staňka). V pestrém složení účastníků Zahajovacího koncertu pokračoval úspěšně pražský dívčí sbor Cancioneta Praga (Lukáš Jindřich), z jehož programu složeného z české hudby 20. století ocenila porota pochvalou interpretaci náročné skladby Z. Lukáše Gaudete et exultate. Velice zdařilé bylo i jejich provedení dnes poněkud opomíjené skladby J. B. Foerstera Tabitha. Zcela jiný, populární hudební žánr hudby 20. století vnesl do programu nadšeně muzicírující soubor Všelijak (Irena Havránková). Pochvalu poroty za stylové swingování mu přineslo provedení skladby K. Harvesta Dancing in the Moonlight. Vyvrcholením nádherné atmosféry Zahajovacího koncertu a lákavou pozvánkou k sobotní soutěžní části festivalu v Kostele U Salvátora pak bylo závěrečné vystoupení výtečného zahraničního hosta, moskevského komorního smíšeného sboru Gnessins Ensemble „Altro coro“ (Alexandr Ryžinskij).

Vynikající výkony a v pravém slova smyslu „Ódu na krásu sborového zpěvu“ připravil festival na sobotní odpoledne a večer ve své soutěžní části. Šest „zlatých“ soutěžních vystoupení ve třech kategoriích (dětské sbory, komorní sbory mládeže a dospělých, smíšené sbory dospělých) potvrdilo všechno, v čem je sborový zpěv nezastupitelný. Kategorie dětských sborů představila Praze dva moravské skvosty – všestranně dokonalý Štývarův dětský sbor DDM Třinec (Alena Kostková) a výtečné Moravské děti – Holešovský dětský sbor (Lenka Polášková). Štývarův dětský sbor se stal pak nejen vítězem této kategorie a držitelem Zvláštní ceny poroty za provedení dvou částí z cyklu Z. Lukáše Jak by kdosi krásně hrál, ale dokonce nejvýše bodově hodnoceným sborem celé soutěže. Velmi vysokou úroveň měla i soutěž v kategorii komorních sborů, v níž svým zaslouženým vítězstvím příjemně pořadatelůmpřekvapil dívčí Komorní sbor Kvítek Dačice (Vítězslav Hergesel, Anežka Hergeselová). Nechal totiž za sebou velkého favorita této kategorie – ruský smíšený komorní sbor Altro coro (Alexandr Ryžinskij), který přes vysokou interpretační náročnost svého soutěžního programu a jeho profesionální provedení doplatil na tempově zcela nekontrastní dramaturgii. Ale i uměleckou úrovní provedení svého soutěžního programu se tentokrát dačický dívčí Kvítek svým starším „smíšeným“ ruským přátelům více než vyrovnal. Vynikající úroveň neztratila soutěž ani v závěrečné kategorii velkých smíšených sborů. Jejím jednoznačným vítězem se stali působivě muzicírující studenti Chóru Akademii Morskiej w Szczecinie (Sylwia Fabianczyk–Makuch, Zvláštní cena poroty za vynikající dirigentský výkon). Úspěšně jim však sekundoval i plzeňský sbor Canticorum (Anastázie Šolcová).

Do soutěže o Grand Prix Canti veris Praga 2014 nominovala porota kromě vítězů jednotlivých kategorií ještě ruský sbor „Altro coro“. Vlastní velmi napínavá soutěž o G. P. potvrdila důležitost správného výběru skladeb pro toto vyvrcholení soutěže. Mimořádné vypětí soutěžního dne se projevuje nejčastěji na intonační labilitě jindy suverénně zvládnutých, zdánlivě jednoduchých, přesto však intonačně nebezpečných míst. Toto nebezpečí zvládl nejkvalitněji ruský sbor Altro coro a stal se v tajném hlasování poroty „Laureátem Canti veris Praga 2014“. „Cenu Zdeňka Lukáše“ za nejlepší soutěžní provedení jeho díla předaly již tradičně sestra a vnučka Z. Lukáše. V náročné konkurenci (nastudování Lukášových skladeb věnovaly všechny sbory příkladnou péči) ji získal dívčí Komorní sbor Kvítek Dačice. Provedení jeho Písní letních dnů a nocí bylo po všech stránkách příkladné.

Jménem poroty bych rád poděkoval pořadatelům za vzornou organizaci festivalu, panu Karlu Kašákovi za pohotovou fotodokumentaci, poblahopřál účastníkům festivalu k jejich skvělým výkonům a pozval všechny milovníky hudby Z. Lukáše a soudobé sborové tvorby k účasti na příštím ročníku Canti veris Praga, který se uskuteční ve dnech 19.– 22. 2. 2015.

Jiří Kolář

young2014prague

Hudební mládí světa oslavilo krásu hudby.

Jako již pravidelně v prvních jarních dnech roku se stalo naše hlavní město místem setkání mladých vyznavačů sborové a orchestrální hudby z celého světa. Již proslulý festival youngprague, který pořádají společně Events Bohemia a Music Travel Agency Prague a který kombinuje zajímavým způsobem hudbu sborovou a orchestrální, přilákal tentokrát do nádherných kulis našeho předčasně rozkvetlého hlavního města na 900 mladých hudebních nadšenců z 34 souborů 15 zemí tří světadílů (Běloruska, Dánska, Finska, Chorvatska, Irska, Japonska, Kanady, Lotyšska, Ruska, Severního Irska, Slovinska, Španělska, Turecka, USA a České republiky).

Organizačně dokonale připravený festival young2014prague byl však mimořádný nejen počtem svých účastníků a pestrostí nabídky chodů mezinárodní hudební hostiny, ale i řadou skvělých uměleckých výkonů, s jakými se na světových soutěžních pódiích setkáváme skutečně jen velice zřídka. Velkou pochvalu zaslouží pořadatelé tedy i za to, že tato špičková mladá hudební tělesa dostala příležitost představit se pražské hudební veřejnosti i na festivalových koncertech v Kostele sv. Martina ve zdi, v Kostele U Salvátora a v Kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Soutěžní část festivalu, která proběhla ve dnech 28. a 29. března 2014 v Majakovského sále Národního domu na Vinohradech, hodnotila mezinárodní porota ve složení Jiří Kolář, Miroslav Hanzal, Marko Ivanovič, Josef Vejvoda, Milan Kolena (Slovensko), Anatolij Kiseljov (Rusko) a Marilucy Rodriguez Vazquez (USA). Vlastní soutěže se pak v 6 sborových a 4 orchestrálních kategoriích zúčastnilo celkem 28 souborů, zbývajících 6 vystoupilo pouze v rámci festivalových koncertů. Zatímco umělecká úroveň v kategorii dětských a dívčích sborů byla tentokrát spíše průměrná a svým výkonem ostatní výrazně předčil pouze ruský dětský Komorní sbor „Canzone“, Moskva (vítěz kategorie, dir. Maxim Popov), připravily kategorie malých a velkých smíšených sborů mládeže skutečné sborové lahůdky. Atraktivnost těchto sborových kategorií tkvěla nejen ve zcela výjimečné dokonalosti interpretačního umění některých sborů, v umění, s jakým se u nás v mládežnických sborových kategoriích prakticky nesetkáváme (a to můžeme být na úroveň našich středoškolských dívčích i smíšených sborů a vysokoškolských sborových těles právem hrdí), ale i ve vzácné možnosti vzájemného srovnání odlišných hudebních kultur vzdálených zemí, jejich interpretačních názorů, rozdílnosti hlasové kultury i úrovně jejich současné sborové tvorby a aranžérské dovednosti.

Zcela výjimečný, nezapomenutelný zážitek připravily v tomto směru v kategorii malých smíšených sborů především oba japonské sbory – komorní vysokoškolský Smíšený sbor KIRARA, Saitama (dir. Takashi Nikaido) a středoškolský Funabashi High School Coir, Chiba (dir. Chiedo Yoshida). Znovu se potvrdilo též známé pravidlo: “Jaký dirigent, takový sbor.“ A oba dirigenti získali navíc Zvláštní cenu poroty za přesvědčivý dirigentský výkon. Sbor Kirara se pak stal nejen vítězem této soutěžní kategorie, ale s nejvyšším počtem získaných bodů i držitelem G. P. sborové části young2014prague.

Vynikající úroveň měla i soutěž v kategorii velkých smíšených sborů. Podobnou pochvalu, jakou jsme vyslovili v kategorii malých smíšených sborů zástupcům japonského sborového umění, si zaslouží v této kategorii výkon přibližně padesátičlenného středoškolského sboru William Aberhart Concert Choir, Calgary, Alberta (vítěz kategorie, vynikající dir. Erica Phare-Bergh). Jen těsně ve zlatém závěsu za nimi zůstaly severoirský středoškolský Carrickfergus Grammer School Choir, Carrickfergus (dir. Edward J Craig) a oba velmi dobré americké sbory – Barrington Village Singers, Barrington (dir. Nancy Kozel-Tobison) a Sidwell Friends Chamber Chorus, Washington D. C. (dir. John Touchton). Zajímavým a atraktivním přínosem, umožňujícím seznámení s orientálním charakterem tureckého folkloru, bylo v této kategorii vystoupení středoškolského sboru RC Singers, Istanbul (dir. Koray Demikapi). Pokud se pamatuji, bylo to možná první turecké sborové uskupení, které jsme mohli v Praze slyšet.

Aby byl výčet výsledků úplný (podrobněji jej mohou zájemci nalézt na webových stránkách obou pořadatelů), je třeba zmínit ještě úspěšné „zlaté“ vystoupení výtečného ruského Mladého komorního sboru Rjazaňské státní univerzity ( dir. Konstantin Konstantinovič) v kategorii Musica sacra.

Pro jediné dva české zástupce ve sborové části soutěže byla tentokrát konkurence přece jen příliš vysoká. Značně omlazený (typický problém „fluktuačního“ vývoje školních sborů) Pěvecký sbor Evropská, Praha (dir. Jana Egemová) se přesto statečně popral se svým náročným soutěžním programem (zvláště jeho provedení skladby E. Whitacrea Lux aurumque si zaslouží podle mého názoru zvláštní pochvalu) a zůstal v bodovém hodnocení jen těsně pod hranicí zlatého pásma. Méně se vedlo kladenskému dívčímu ansámblu Five–teens (dir. Lenka Kubínová), které má dosud stále určité rezervy v pěvecké technice i stylově diferencovanější interpretaci a porota jeho výkon zařadila do bronzového pásma.

Ve čtyřech kategoriích orchestrální soutěže festivalu (symfonické a smyčcové orchestry, folklorní hudba, pop a další orchestry a dechové orchestry) se prezentovalo celkem 8 souborů. I v této soutěžní části měla ČR dva zástupce. V kategorii Symfonických a smyčcových orchestrů získal zlaté pásmo a vítězství v kategorii ESO Praha (dir. Ladislav Glaser), zlatý byl v kategorii pop a jiných orchestrů i Klarinetový soubor, Prachatice (dir. Jan Hovorka). Vítězem této kategorie se stal Fest – Orchestra, Moskva (dir. Denis Zabavskij). G. P. orchestrální soutěže young2014prague však získal vynikající chorvatský folklorní soubor Tamburica orchestra, Križevci (dir. Igor Kudejnak, Zvláštní cena poroty za přesvědčivý dirigentský výkon).

Youngprague však nejsou jen soutěže a festivalové koncerty. Neodmyslitelně k němu patří přijetí zástupců sborů představiteli Staroměstské radnice, oblíbené a vždy úspěšné zahajovací koncerty dívčího sboru Cancioneta Praga (dir. Lukáš Jindřich), seznamovací GET-TOGETHER PARTY, slavnostní průvod všech účastníků ulicemi Starého města ukončený společným provedením festivalové skladby Marka Ivanoviče Iubilate na Staroměstském náměstí a závěrečný ceremoniál s vyhlášením výsledků, předáním cen a následnou radostně očekávanou young2014prague Disco party. Složitost organizace těchto akcí pro podobný počet účastníků si jen málokdo dovede představit. Rád bych proto poděkoval především oběma pořadatelům, jmenovitě řediteli Events Bohemia Jiřímu Pokornému a Vlastě Stadlerové, MTA Praha za vynikající výběr jeho atraktivních účastníků a společně s nimi i celému dalšímu organizačnímu štábu, moderátorům a všudypřítomnému, vtipnému fotografu Karlu Kašákovi za jejich bezchybnou, ochotnou a obětavou realizaci festivalu.

Ohlédnu-li se za touto významnou mezinárodní sborovou akcí očima sbormistra-pedagoga, musím konstatovat, že mne velice potěšila převaha mladých a vesměs dobře připravených, nadšených sborových a orchestrálních dirigentů, kteří jsou nadějnou zárukou pro světlou budoucnost této nezastupitelné oblasti umělecké aktivity v životě lidí na celém, v současnosti značně komplikovaném světě. Hudba stále spojuje národy a mezinárodní hudební festival young2014prague toto heslo potvrdil a vrchovatě naplnil. Stačilo se podívat do očí všech účastníků zcela zaplněného Majakovského sálu.

Young2015prague se uskuteční ve dnech 26.– 29. března 2015 a jeho pořadatelé se již dnes těší na Vaši účast.

Jiří Kolář

12. koncert volné řady "Pocta tvůrcům" (k 65. narozeninám Jana Vičara)

https://www.casopisharmonie.cz/kritiky/hudba-jana-vicara-rozzarila-oci-i-duse-interpretu-a-posluchacu.html

IX. Mozartova Praha

IX. Mozartova Praha.docx (18,7 kB)

Vzpomínkový koncert "Pocta Janu Hanušovi a Zdeňku Lukášovi"

(17. května 2014, kostel sv. Vojtěcha v Jílovém u Prahy)

Vzpomínkový koncert.docx (17,2 kB)

TIBI LAUS 2014 (XI. ročník festivalu duchovní hudby, Most)

Tibi laus 2014.docx (20,1 kB)

Královéhradecký dětský sbor Jitro na Pražském jaru 2014